Vyrovnané těhotenství

Jak vychovat šťastné dítě aneb vše začíná v děloze

Tento článek je určený především nastávajícím matkám, ale něco zajímavého zde nalezne jistě každá žena. Všechny chceme být skvělé mámy a vychovávat šťastné a spokojené děti.

Jak toho docílit?

Možná vás překvapí (a možná už to víte), že základ pro naše zdraví a vůbec životní nastavení začíná už v těhotenství, tedy v době, kdy jsme byli jako malý shluk buněk u maminky v bříšku. To, jaký povedeme život, z velké části ovlivňuje situace, kterou prožívala naše maminka, když nás čekala.

Ideální stav je samozřejmě období plné radostného očekávání, příjemných chvil a zdravého životního stylu. Pokud byla maminka hodně ve stresu či prožívala těžké životní období, je pravděpodobné, že se v životě budeme např. cítit pod tlakem ani nevíme proč.

Se vším se dá něco dělat. Je možné vybrat si jednu z mnoha terapií a zaměřit se na věci, které nás v životě trápí. Jejich kořeny můžeme najít až v období těhotenství. Zkušený průvodce či terapeut nás dokáže přivést až do klíčového okamžiku a tam problém vyřešit. Pak už se nám to nemusí v životě opakovat.

Způsob, jakým se rodíme, má velký vliv na náš život

Další důležitý milník, který formuje náš život, je způsob, jakým jsme přišli na svět, tedy způsob našeho porodu. Veškeré komplikace během porodu se nějakým způsobem mohou odrážet stále v našem životě. Přišli jste na svět císařským řezem? Pravděpodobně si nevíte rady v nových situacích a raději čekáte, až to za vás někdo vyřeší. Nalokali jste se plodové vody a dusili se? Možná vás nečekaně přepadávají stísněné pocity na hrudi ve vypjatých situacích nebo i mimo ně.

Ideální je pro každého člověka přirozený porod, kdy se na nic nespěchá a do ničeho nezasahuje a miminko se narodí pomocí vlastní síly ve spolupráci s maminkou. Tak se rodí sebevědomý jedinec, který je připravený na všechny nástrahy života.

Proto je velmi důležité vybrat si vhodné místo k porodu a důkladně se na něj připravit.

Vždy konejte nejlépe, jak v danou chvíli můžete, ale ne lépe

Faktem je, že udělat vše ideálně není v lidských silách. Vždy stačí udělat to nejlepší, co v danou chvíli můžete. Narodí se dokonalé miminko, které budete milovat a které přesně ví, jak ve světě fungovat tak, aby bylo samo sebou.

Ale pak přichází výchova, která má za cíl připravit malého človíčka na život ve společnosti. Spíše ale dělá to, že ho nutí zapomenout vše, co věděl sám o sobě a nutí ho být člověkem podle zvnějšku stanovených pravidel. Proto se snažme děti více milovat a pozorovat a méně vychovávat.

Nejvíce ovlivníme kvalitní přípravou na příchod miminka. Tedy zdravým životním stylem už před otěhotněním, následně vhodným výběrem místa porodu a poté vlastním dobrým příkladem. Protože děti nás příliš neposlouchají, ale stoprocentně nás sledují a vše kopírují.

A pokud něco nevyjde tak, jak bychom si přáli, tak nemá smysl se tím trápit, ale přijmout to jako fakt, který nás měl něco naučit a dál se snažme žít tak, abychom byli dobrým příkladem. 

Mé první těhotenství

Mé první těhotenství

Značnou část života jsem byla žena orientovaná čistě na výkon a žila v mužském módu jako většina dnešních žen. Můj pohled na svět se začal pomalu měnit a to díky prvnímu těhotenství.

Když jsem byla asi v šestém měsíci, lékař mi oznámil, že miminku našel cystu na mozku. Že to nemusí nic znamenat, ale že mě radši pošle na genetické vyšetření do nemocnice. Seběhlo se to tak, že v nemocnici mě hned nevzali a dřív jsem šla na další kontrolu, na které už nebyl žádný nález a lékař ani nevěděl, že mě někam posílal.

Já mezitím ale začala hodně přemýšlet. Nejprve přišel obrovský strach. A potom zamyšlení – celou dobu se cítím dobře a mám pocit, že i miminko je v pořádku, proč mě posílají na tak riskantní zákrok (odběr plodové vody) a kde by se mohla stát chyba?

Vedlo mě to k vyhledání porodní asistentky, která mě detailně seznámila s přirozeným těhotenstvím a také přirozeným porodem. Mluvila hodně o klidu, nacítění se na miminko, bylinkách, odpočinku, zdravém pohybu a vůbec o všem, co dnes považuji za samozřejmé, ale tenkrát mi to přišlo jako zbytečné blbosti, ke kterým jsem postupně nacházela cestu.

A tak se stalo, že jsem zatoužila po domácím porodu, ale nepřipadala jsem si na něj dostatečně připravená. Alespoň jsem sepsala detailní porodní plán a věřila, že v porodnici se mi budou snažit vyjít vstříc. Úplně přirozeně to nedopadlo.

Napadají mě otázky:

Proč je u nás těhotenství smrsknuto pouze do rutinních kontrol u gynekologa?

Proč není běžné mít svoji porodní asistentku, která by ženu provedla celým těhotenstvím a porodem?

Proč je lidskost a vstřícnost v těhotenství spíš nadstandardem, když máte štěstí na lidi, nikoli běžnou praxí?

Proč si v tak křehkém a důležitém období lidského života nemůžeme vybírat způsob péče, který nám nejvíce vyhovuje?

Můj první porod

Můj první porod

Blíží se čtyřleté výročí mého prvního porodu a tak mám chuť s vámi posdílet pár postřehů na toto téma.

Byla jsem informovaná prvorodička, možná až moc. K porodu jsem nastoupila s detailním porodním plánem, který se skutečnou realitou nebyl příliš slučitelný. Porod proběhl vaginálně. Do přirozeného měl ale daleko. Navíc přišlo masivní poporodní krvácení, narkóza a transfuze. Svoje miminko jsem pořádně viděla až druhý den po porodu a přes kanylu jsem ho nemohla ni pořádně přivinout.

Porodní personál dělal jen svou práci, podle běžných standardů ji dělal dobře. Dokonce se mnou probírali i porodní plán a myslím, že se vážně snažili pochopit, o co mi jde. Přesto bylo vše tak nepřirozené. První umělý zákrok s sebou nesl další a další až to neskončilo úplně dobře. Jsem přesvědčená, i na základě druhé zkušenosti s domácím porodem, že by bohatě stačilo dát mi jenom čas a soukromí a vše mohlo být jinak.

Proč je v našich porodnicích často problém, když žena přijde s požadavkem přirozeného porodu?

Proč je třeba vše měřit, škatulkovat, organizovat, plánovat? Když to jsou všechno slova s porodem neslučitelná.

Je to ten nejintimnější zážitek, který žena může mít. Proč ho porodníci nemohou jen tiše s pokorou pozorovat a zasahovat jen, když to situace skutečně vyžaduje?