Jak už víte, procházím letos výcvikem všímavosti. A mám za sebou další všímavý víkend. Tento se nesl ve znamení laskavosti a všímavosti k našemu vnitřnímu světu.
Potkání s panem Strachem
Potkala jsem se tam se svým panem Strachem. Všichni nějakého máme. Snaží se nás chránit, myslí to s námi dobře, ale mnohdy k tomu využívá dost nevhodné metody.
Ten můj mi odhalil, že se velmi bojí, že zůstanu sama, a tak volí různé způsoby, jak mě přimět zapadnout a nevyčnívat, aby mě okolí přijímalo.
V představě jsem pana Stracha objala, poděkovala mu za jeho upřímnou starost o mě a uklidnila ho, že už jsem velká a že to spolu určitě bezpečně zvládneme.
Rozhodnutí být sama sebou
A pak mi došlo, že už nechci být za každou cenu a pro každého přijatelná. Chci být prostě sama sebou i s tím rizikem, že pro někoho budu možná nepřijatelná. I to je v pořádku.
A tak se začínám stavět sama za sebe. Bez hodnocení a tlaku na výkon. Život je hra, ale my jsme dospěli a hrát si přestáváme. Pojďme znovu pozvat hravost a zvědavost do svého života. Přizvěme ještě laskavost a soucit a buďme si jistí, že se časem začnou dít změny.
Co mě aktuálně zajímá:
- polyvagální teorie Stephena Porgese
- nervový systém a jeho fungování
- mindfulness zaměřená na tělo a vnitřní prožívání (zdravé hubnutí)
- věřím, že o tom všem postupně napíšu víc, těšte se 😉
Napište komentář