Bára Gottsteinová

Bára 2.0 – poutnice životem na cestě k rovnováze

V listopadu jsem absolvovala první z pěti víkendů roční akademie mindfulness, který vede Kasha z mindullife.cz. Byl to pro mě velmi silný zážitek a mimo jiné jsem si tam uvědomila, že svoje místo cítím primárně vedle novopečených maminek.

Koncem ledna proběhl druhý víkend, který byl celý zaměřený na pozornost k tělu. Zásadním uvědoměním bylo, že je třeba přestat snít a začít konat. A tak intenzivněji tvořím blog a přemýšlím, jak nejlépe začít s podporou žen, kterou cítím jako velmi důležitou.

Moje životní výzvy

Jak se dočtete na mém webu, mou hlavní životní výzvou je nalezení životní rovnováhy.

Moje cesta vedla od absolutního bytí v hlavě přes převahu pocitů až k momentálnímu stavu, ve kterém se snažím propojovat hlavu a pocity do jednoho funkčního celku.

  • hledání životní rovnováhy
  • vztah s matkou a otcem
  • odpor vs. přijetí
  • porody a život s miminkem
  • zdraví – psychické a fyzické
  • vědomé rodičovství

Vztah s matkou a otcem

Nejspíš pro vás nebude překvapením, že náš postoj ke světu se utváří v našem dětství. A primární osoby, které nás ovlivňují jsou naši rodiče.

V mém příběhu byla maminka emočně nestabilní a značnou část života i nepřítomná. Taťka pro mě naopak zosobňoval všeho schopné božstvo, kterého jsem se bála a zároveň ho bezmezně uctívala.

Jak jsem začala svůj příběh rozkrývat, došlo mi, že oba vždy dělali to nejlepší, co v dané chvíli mohli. Že mi nikdy nechtěli ublížit a že prostě nevěděli, jak to dělat jinak.

Oběma jsem odpustila a musela jsem hodně odpustit i sama sobě, což byl možná nejnáročnější proces. Ale velmi se mi ulevilo. A došlo mi, že všichni jsme v pořádku a na nikom z nás není nic špatně.

Odpor vs. přijetí

Už jste jistě slyšeli, že je dobré přijímat vše, co nám život přináší a neklást tomu odpor. Jak to ale prakticky udělat, když jsme celý život vedeni k tomu, jak by to ideálně mělo být a chceme tuto ideální představu naplňovat.

Předně je dobré si uvědomit, že neexistuje jediný ideální stav bytí nebo žití pro všechny. Každý jsme originál a jako takový máme různé potřeby a nároky. Je dobré snažit se naplnit svoje potřeby a nesnažit se naplňovat očekávání okolí. To je často běh na dlouhou trať, ale rozhodně se vyplatí na něj vydat.

Když začnete žít svůj život podle vašich konkrétních potřeb, velmi se sníží tlak, který ucítíte a možná si jednoho dne uvědomíte, že již žádný odpor (který ten tlak vytváří) necítíte a že život přijímáte prostě tak, jak běží.

Porod a život s miminkem

Moje těhotenství a porody byly mým obrovským tématem. A myslím, že je to tak v pořádku, protože se jimi můj život velice proměnil. Návrat k porodu jako přechodovému rituálu je kniha, kterou aktuálně čtu a velmi souzním s tím, že porod je velkým, život-proměňujícím, přechodovým rituálem.

Žena ho prožívá velmi intenzivně, psychicky i fyzicky. Změna ovšem nastává i pro muže, který si takovým přechodem neprochází tak intenzivně. O to více na něj pak mohou dolehnout důsledky změny. Určitě je skvělé, když se oba co nejvíce podporují a podílejí na tom, jaké změny těhotenství a porod přinášejí. Díky tomu mohou být oba, co nejlépe připraveni na to, co přijde po porodu. Na vše se připravit nedá, člověk netuší, jaká přesně situace nastane zrovna u něj a jak na ni bude reagovat. Přesto je dobré mít představu o tom, k jakým změnám a situacím často dochází, aby byl překvapen co nejméně. Kdo je připraven, není zaskočen, říkává se. V poporodním období toto rozhodně platí.

Zdraví – psychické i fyzické

V západní společnosti jsme zvyklí rozdělovat svět, život i zdraví na různé, oddělené součástky. Já to ale vnímám tak, že jsme všichni jeden celek, který je na různých úrovních propojený a proto je třeba na problematiku vždy pohlížet komplexně a nevyzdvihovat jednu část nad jinou. Všechny hrají svou nezastupitelnou roli.

V oblasti zdraví to platí určitě. Vyrůstala jsem v klasickém prostředí, kde se kladl důraz na preventivní prohlídky a nutnost mechanického fungování těla. Že existuje i něco jako psychické zdraví, o které je taky dobré pečovat jsem zjistila prakticky až ve chvíli, kdy moje psychika nevydržela pod náporem každodenních povinností a přišla psychotická ataka.

Pro mě, jako matku s dvěma malými dětmi, to byl velký šok a rána, která se hojí svým způsobem dosud.

Přinutilo mě to přehodnotit dosavadní způsob života a zařadit změny, které jsou blahodárné. Všechno ale jde velmi pozvolna a na můj původní vkus pomalu. Uvědomuji si však, že katarze a dramatické změny jsou možné, ale nejsou úplně příjemné. Pokud začneme měnit své postoje, zvyky, návyky a programy pozvolna, i naše prožívání se bude měnit pomalu, ale o to trvaleji a udržitelněji.

Je dobré si uvědomit, že dosavadní fungování jsme budovali celý život, tudíž i nové fungování je třeba integrovat pomalu a postupně. Změna je ale možná.

V mindfulness se učíme nehodnotit a přijímat to, co se nám děje. Zároveň se naše mysl neustále snaží o opak a je to tak v pořádku, během našeho života naše prostředí formovalo naši mysl, tudíž je logické, že mysl hodnotí své prostředí na základě vzorců, které má dlouhodobě naučené. Zároveň je mozek neuroplastický a je neustále schopen učit se novému. Když toto prohlédneme, máme celý zbytek života na to, přeprogramovat naši mysl. Ovšem s laskavostí a přijetím, že se to vždy nemusí dokonale dařit. Nejde o to být dokonalý v očích někoho cizího, ale cítit se dobře ve svém vlastním prožívání.

Vědomé rodičovství

Když už víme, co děti potřebují a zároveň máme zvědomená zranění z našeho dětství, chceme udělat vše pro to, aby naše děti prožili dokonale harmonické dětství, aby z nich vyrostli zdravě sebevědomí a úspěšní dospělí. A tím na sebe vytváříme obrovský tlak. Jak jsme si již řekli, cílem není dokonalost, ale cesta k ní.

Jak říká Gabor Maté, když se vám povede podepsat se na svých dětech o 10 % méně, než se na vás podepsali vaši rodiče, tak jste dobří rodiče.

Není až tak důležité CO děláme, ale JAK to děláme. Hladit někoho jde mnoha způsoby. Nejvíc si z toho ale oba odnesete, když jste oba plni svou pozorností u hlazení. Vy myslíte na to, jak druhého hladíte a druhý dotek přijímá a myslí na to, jak to na něj působí. A tímto způsobem je možné přistupovat ke všemu, co v životě děláme. Když jsme u toho plně přítomní, obohatí nás to.

Na druhou stranu se není třeba pranýřovat, když se ta plná pozornost nedaří. Je mnoho situací v životě, kdy svou pozornost potřebujeme dělit mezi více podnětů a i to je naprosto v pořádku. Když začneme bdělou pozornost trénovat, postupně se bude objevovat častěji. Neexistuje ale jeden jediný způsob, jak správně žít.

Comments are closed.