laskavá všímavost

Období jara u mě

by with No Comment Můj příběh

Jak už víte, procházím letos výcvikem všímavosti. A mám za sebou další všímavý víkend. Tento se nesl ve znamení laskavosti a všímavosti k našemu vnitřnímu světu.

Potkání s panem Strachem

Potkala jsem se tam se svým panem Strachem. Všichni nějakého máme. Snaží se nás chránit, myslí to s námi dobře, ale mnohdy k tomu využívá dost nevhodné metody.

Ten můj mi odhalil, že se velmi bojí, že zůstanu sama, a tak volí různé způsoby, jak mě přimět zapadnout a nevyčnívat, aby mě okolí přijímalo.

V představě jsem pana Stracha objala, poděkovala mu za jeho upřímnou starost o mě a uklidnila ho, že už jsem velká a že to spolu určitě bezpečně zvládneme.

Rozhodnutí být sama sebou

A pak mi došlo, že už nechci být za každou cenu a pro každého přijatelná. Chci být prostě sama sebou i s tím rizikem, že pro někoho budu možná nepřijatelná. I to je v pořádku.

A tak se začínám stavět sama za sebe. Bez hodnocení a tlaku na výkon. Život je hra, ale my jsme dospěli a hrát si přestáváme. Pojďme znovu pozvat hravost a zvědavost do svého života. Přizvěme ještě laskavost a soucit a buďme si jistí, že se časem začnou dít změny.

Co mě aktuálně zajímá:

  • polyvagální teorie Stephena Porgese
  • nervový systém a jeho fungování
  • mindfulness zaměřená na tělo a vnitřní prožívání (zdravé hubnutí)
  • věřím, že o tom všem postupně napíšu víc, těšte se 😉
Bára Gottsteinová

Bára 2.0 – poutnice životem na cestě k rovnováze

by MateřstvíMůj příběhRovnováha

V listopadu jsem absolvovala první z pěti víkendů roční akademie mindfulness, který vede Kasha z mindullife.cz. Byl to pro mě velmi silný zážitek a mimo jiné jsem si tam uvědomila, že svoje místo cítím primárně vedle novopečených maminek.

Koncem ledna proběhl druhý víkend, který byl celý zaměřený na pozornost k tělu. Zásadním uvědoměním bylo, že je třeba přestat snít a začít konat. A tak intenzivněji tvořím blog a přemýšlím, jak nejlépe začít s podporou žen, kterou cítím jako velmi důležitou.

Moje životní výzvy

Jak se dočtete na mém webu, mou hlavní životní výzvou je nalezení životní rovnováhy.

Moje cesta vedla od absolutního bytí v hlavě přes převahu pocitů až k momentálnímu stavu, ve kterém se snažím propojovat hlavu a pocity do jednoho funkčního celku.

  • hledání životní rovnováhy
  • vztah s matkou a otcem
  • odpor vs. přijetí
  • porody a život s miminkem
  • zdraví – psychické a fyzické
  • vědomé rodičovství

Vztah s matkou a otcem

Nejspíš pro vás nebude překvapením, že náš postoj ke světu se utváří v našem dětství. A primární osoby, které nás ovlivňují jsou naši rodiče.

V mém příběhu byla maminka emočně nestabilní a značnou část života i nepřítomná. Taťka pro mě naopak zosobňoval všeho schopné božstvo, kterého jsem se bála a zároveň ho bezmezně uctívala.

Jak jsem začala svůj příběh rozkrývat, došlo mi, že oba vždy dělali to nejlepší, co v dané chvíli mohli. Že mi nikdy nechtěli ublížit a že prostě nevěděli, jak to dělat jinak.

Oběma jsem odpustila a musela jsem hodně odpustit i sama sobě, což byl možná nejnáročnější proces. Ale velmi se mi ulevilo. A došlo mi, že všichni jsme v pořádku a na nikom z nás není nic špatně.

Odpor vs. přijetí

Už jste jistě slyšeli, že je dobré přijímat vše, co nám život přináší a neklást tomu odpor. Jak to ale prakticky udělat, když jsme celý život vedeni k tomu, jak by to ideálně mělo být a chceme tuto ideální představu naplňovat.

Předně je dobré si uvědomit, že neexistuje jediný ideální stav bytí nebo žití pro všechny. Každý jsme originál a jako takový máme různé potřeby a nároky. Je dobré snažit se naplnit svoje potřeby a nesnažit se naplňovat očekávání okolí. To je často běh na dlouhou trať, ale rozhodně se vyplatí na něj vydat.

Když začnete žít svůj život podle vašich konkrétních potřeb, velmi se sníží tlak, který ucítíte a možná si jednoho dne uvědomíte, že již žádný odpor (který ten tlak vytváří) necítíte a že život přijímáte prostě tak, jak běží.

Porod a život s miminkem

Moje těhotenství a porody byly mým obrovským tématem. A myslím, že je to tak v pořádku, protože se jimi můj život velice proměnil. Návrat k porodu jako přechodovému rituálu je kniha, kterou aktuálně čtu a velmi souzním s tím, že porod je velkým, život-proměňujícím, přechodovým rituálem.

Žena ho prožívá velmi intenzivně, psychicky i fyzicky. Změna ovšem nastává i pro muže, který si takovým přechodem neprochází tak intenzivně. O to více na něj pak mohou dolehnout důsledky změny. Určitě je skvělé, když se oba co nejvíce podporují a podílejí na tom, jaké změny těhotenství a porod přinášejí. Díky tomu mohou být oba, co nejlépe připraveni na to, co přijde po porodu. Na vše se připravit nedá, člověk netuší, jaká přesně situace nastane zrovna u něj a jak na ni bude reagovat. Přesto je dobré mít představu o tom, k jakým změnám a situacím často dochází, aby byl překvapen co nejméně. Kdo je připraven, není zaskočen, říkává se. V poporodním období toto rozhodně platí.

Zdraví – psychické i fyzické

V západní společnosti jsme zvyklí rozdělovat svět, život i zdraví na různé, oddělené součástky. Já to ale vnímám tak, že jsme všichni jeden celek, který je na různých úrovních propojený a proto je třeba na problematiku vždy pohlížet komplexně a nevyzdvihovat jednu část nad jinou. Všechny hrají svou nezastupitelnou roli.

V oblasti zdraví to platí určitě. Vyrůstala jsem v klasickém prostředí, kde se kladl důraz na preventivní prohlídky a nutnost mechanického fungování těla. Že existuje i něco jako psychické zdraví, o které je taky dobré pečovat jsem zjistila prakticky až ve chvíli, kdy moje psychika nevydržela pod náporem každodenních povinností a přišla psychotická ataka.

Pro mě, jako matku s dvěma malými dětmi, to byl velký šok a rána, která se hojí svým způsobem dosud.

Přinutilo mě to přehodnotit dosavadní způsob života a zařadit změny, které jsou blahodárné. Všechno ale jde velmi pozvolna a na můj původní vkus pomalu. Uvědomuji si však, že katarze a dramatické změny jsou možné, ale nejsou úplně příjemné. Pokud začneme měnit své postoje, zvyky, návyky a programy pozvolna, i naše prožívání se bude měnit pomalu, ale o to trvaleji a udržitelněji.

Je dobré si uvědomit, že dosavadní fungování jsme budovali celý život, tudíž i nové fungování je třeba integrovat pomalu a postupně. Změna je ale možná.

V mindfulness se učíme nehodnotit a přijímat to, co se nám děje. Zároveň se naše mysl neustále snaží o opak a je to tak v pořádku, během našeho života naše prostředí formovalo naši mysl, tudíž je logické, že mysl hodnotí své prostředí na základě vzorců, které má dlouhodobě naučené. Zároveň je mozek neuroplastický a je neustále schopen učit se novému. Když toto prohlédneme, máme celý zbytek života na to, přeprogramovat naši mysl. Ovšem s laskavostí a přijetím, že se to vždy nemusí dokonale dařit. Nejde o to být dokonalý v očích někoho cizího, ale cítit se dobře ve svém vlastním prožívání.

Vědomé rodičovství

Když už víme, co děti potřebují a zároveň máme zvědomená zranění z našeho dětství, chceme udělat vše pro to, aby naše děti prožili dokonale harmonické dětství, aby z nich vyrostli zdravě sebevědomí a úspěšní dospělí. A tím na sebe vytváříme obrovský tlak. Jak jsme si již řekli, cílem není dokonalost, ale cesta k ní.

Jak říká Gabor Maté, když se vám povede podepsat se na svých dětech o 10 % méně, než se na vás podepsali vaši rodiče, tak jste dobří rodiče.

Není až tak důležité CO děláme, ale JAK to děláme. Hladit někoho jde mnoha způsoby. Nejvíc si z toho ale oba odnesete, když jste oba plni svou pozorností u hlazení. Vy myslíte na to, jak druhého hladíte a druhý dotek přijímá a myslí na to, jak to na něj působí. A tímto způsobem je možné přistupovat ke všemu, co v životě děláme. Když jsme u toho plně přítomní, obohatí nás to.

Na druhou stranu se není třeba pranýřovat, když se ta plná pozornost nedaří. Je mnoho situací v životě, kdy svou pozornost potřebujeme dělit mezi více podnětů a i to je naprosto v pořádku. Když začneme bdělou pozornost trénovat, postupně se bude objevovat častěji. Neexistuje ale jeden jediný způsob, jak správně žít.

životní cesta

Bilance, záměr 2024

by with No Comment Můj příběh

Aktuálně procházím roční akademií mindfulness s Kasiou Kordou.

Už první víkend mě přivedl k uvědomění, že jsem šťastná ve svém životě a že mám pocit, že jsem momentálně přesně na tom místě, na kterém mám být. Zároveň netuším, kam mě má životní cesta zavede dál, ale vůbec mi to nevadí. Důvěřuji životu a těším se na vše, co přijde.

Cesta k tomuto prozření mi trvala 35 let a byla plná různých slepých uliček (online podnikání) i topení se v bažinách (pobyt na psychiatrii).

Končí rok vodního zajíce 2023 a začíná rok dřevěného draka 2024. Já jsem taky drak, takže začíná můj rok. Těším se na něj a přitom poprvé v životě nic neočekávám. Poprvé nemám seznam cílů, ale mám jeden hluboký záměr – navázat spolupráci.

Startovní čára

Jsem spokojená tam, kde jsem, zároveň mám radost z poznávání nového a myslím si, že je dobré nezůstávat dlouho na jednom místě. Již delší čas vnímám, že toužím po nalezení komunity podobně smýšlejících lidí a tvoření něčeho společného pro vzájemný užitek. Jen stále nemám konkrétní představu o tom, co by to mělo být.

Loni jsem začínala rok s intenzivním nasazením – vize, plány, cíle. Online kurzy (Jana Svobodová, Ingrid Dach), které byly plné úžasného know how a zajímavých myšlenek, ale mě ke konci jara došlo, že online podnikání není moje cesta. Já toužím po živém setkávání se s lidmi. Toužím lidi spojovat a tvořit jim vhodné podmínky pro jejich růst. Jak to mám ale udělat ze své současné pozice?

Netuším, proto záměr 2024 – navázání spolupráce. Posílám do vesmíru srdečné přání potkat duši, která je lektorkou, ale nebaví ji řešit provozní záležitosti, marketing či administrativu a ráda by si najala někoho, kdo žije vědomě a hlubší smysl práce mu není cizí. Nebo se spojit s retreat centrem, které hledá holku pro všechno. Nebo cokoli mezi tím.

Guláš, řízek nebo papiňák?

Moc se mi líbila typologie Lenky Aleiandry Němcové o guláši, řízku a papiňáku.
Osobně se domnívám, že jsem taky papiňák – dlouhý proces a nikde nic není vidět – vevnitř to ale pracuje. Ale jak teplota/tlak dosáhnou určitého bodu, jde to rychle.

Pomalu ale jistě se na svou kariéru připravuji už od střední. Na gymplu mi při organizování maturiťáku došlo, že chci pořádat eventy. Přihlásit se na nově vznikající Arts management byla jasná volba. Ale naši mi to zakázali. A tak jsem vystudovala podnikovou ekonomiku v Liberci. Pak jsem pracovala jako risk specialist v nadnárodní firmě a vyzkoušela si život s 13. platem a zahraničními služebkami. Myslela jsem si tehdy, že to je to ono. Takhle to má vypadat. Ale vnitřně šťastná jsem si nepřipadala.

Začátek proměny

A pak jsem otěhotněla. Začala chodit na těhotenskou jógu a poznala porodní asistentku, která mi ukázala svět přirozených porodů a vědomého přístupu k životu. Moje první dcera se narodila tak přirozeně, jak to v daný moment bylo možné. Přestože jsme byly obě v pořádku, mi ji odnesli a mně se v tu chvíli zbořil svět. Dopadlo to ale dobře. Z porodnice odcházela fyzicky zdravá, novopečená matka i miminko.

Výzvy mateřství

A začala nová éra objevování. Jak být dokonalou matkou, co to vlastně znamená a jak vychovat dokonalé dítě. Kurzy šátkování, látkování, masáží miminek, pečení chleba, vaření mýdla, míchání pracího prášku, aromaterapie pro těhotné, děti i běžné dospělé, výroba barefoot obuvi, příkrmy, cvičení v šátku, později plavání a tanečky pro nejmenší. Všechno jsem prošla a jen zvyšovala tlak na sebe i svoje dítě. Přesto, že všechny ty věci jsou samy o sobě skvělé a v mnohém mi pomohly, celkově toho bylo prostě příliš a vytvářelo to tlak, jak by to mělo být a jak to nedokážu zařídit.

Přišlo druhé těhotenství. Touha po přirozenosti rostla. Jak porodit bezpečně a přirozeně, co vše pro to udělat? Začala šňůra setkávání s porodními asistentkami a dulami. Probírání mého příběhu, mých lékařských zpráv a možností (české porodnictví jich mnoho nenabízí, ale vidím, že situace se zlepšuje a děkuji za to). Nakonec jsem našla anděla v podobě porodní asistentky Jarky, která mi byla velkou oporou.

Přirozený porod – vrcholný zážitek

Druhá dcera se narodila zcela bez zásahů. Byl to neuvěřitelně posilující zážitek. Když jsem ji držela v náruči a kojila, měla jsem pocit, že jsem dosáhla vrcholu a že když jsem dokázala tohle, dokážu v životě cokoli.

Propad z euforie na psychiatrii

Později však přišla psychospirituální krize, psychotická ataka nebo kdo ví, co to bylo. Prostě propad, kdy jsem absolutně nezvládala svoje prožívání. Emoce mnou zmítaly ze strany na stranu a racio jakoby neexistovalo. Skončilo to hospitalizací na psychiatrii. Tři týdny jsem po třech letech měla čas jen pro sebe. Mnoho věcí mi tehdy došlo a stále dochází.

Moji průvodci

Vracení se do reality probíhalo velmi pozvolna. Moje analytická mysl toužila pochopit, co se mi to stalo. Nástroje jsem použila různé – kyvadlo, konstelace, kraniosakrální terapii, pravidelné návštěvy psychiatra, hormonální jógu, mohendžodáro, jógu, tanec, psaní deníku, účast na rituálech a ženských kruzích, thetahealing nebo copyhealing.

Prošla jsem dalším vzděláváním – feng shui jsem se učila u Zuzany Adam, lektorství přípravy na porod a rodičovství u Aperia a mindfulness poznávám s Kasiou Kordou. Absolvovala jsem i online kurzy podnikání a marketingu s Janou Svobodovou nebo Ingrid Dach. Ve výčtu jsem nejspíš něco vynechala, ale vše bylo důležité a vedlo mě do bodu, ve kterém stojím dneska.

Nyní je přede mnou další začátek roku a vstupuji do něj s úplně jiným nastavením, než které jsem měla kdysi. Přesto jsem vděčná za všechny kroky, které jsem během svého života podnikla. Díky tomu všemu si nyní uvědomuji význam toho, co je pro mě skutečně důležité.

Tajemství a smysl života 🙂

Pro mě to je návrat k přirozenosti a jednoduchosti:

Jíst, když mám hlad.

Pít, když mám žízeň.

Vylučovat, když cítím potřebu.

Obejmout své blízké, protože je mám ráda.

Věnovat čas sobě a věnovat čas lidem, s kterými je mi dobře.

Neodkládat věci na až, ale udělat je, když mě napadnou nebo je potřebuji.

Pracovat, když mám energii.

Spát, když jsem unavená.

Komunikovat.

Hýbat se.

Smát se.

Hrát si.

Žít tady a teď.

Naslouchat (si) a vše dělat s laskavostí k sobě, k ostatním i k okolí.

Přijetí

Neúsilí

Vděčnost

Odpuštění

Nehodnocení

Věřím, že s tímto nastavením můžeme všichni žít „lepší“ život. Rozhodně vědomější a spokojenější.

Stanu se inspirátorkou? 🙂

Letos se chystám psát mnohem víc než loni. Rozhodně ale nemám publikační plán. Jak mi to přijde, tak něco sepíšu. Chtěla bych se věnovat knihám, které na mě zapůsobily, lidem, kteří mi pomohli nebo metodám a technikám, které mě podpořily. Ještě nevím, jak to přesně pojmu, ale ono se to nějak vyvrbí 🙂

Mým záměrem je inspirovat svým příběhem a uvidíme, kam to povede. Třeba vás to bude bavit. A třeba taky ne. Všechno je v pořádku.

Pokud máte chuť zjistit něco více o přirozených porodech, vědomém rodičovství nebo mindfulness technikách, sledujte dál tento blog, FB nebo Instagram.

A kdybyste měli pocit, že pro mě máte práci, klidně napište 😊

Umím toho dost, mám něco odžito, praxe se nebojím a rychle se učím.