Posts in category: Nezařazené

Včera hojně hořely ohně. Ohně, které od pradávna symbolizují očistu, proměnu a příchod nejsvětlejší části roku. Beltaine, svátek na pomezí jara a léta, v sobě nese něco hluboce živého a léčivého. Připomíná nám, že život není jen o výkonu, povinnostech a nekonečném přemýšlení. Je také o prožívání, spojení, vášni, radosti a návratu k sobě.

Možná právě proto se v tomto období tolik mluví o lásce. Nejen o té partnerské, ale i o lásce k životu, k vlastnímu tělu, k přírodě a k našemu vnitřnímu světu.

Oheň jako symbol proměny

Když se dívám do plamenů, vždy cítím zvláštní klid. Jako by oheň dokázal vzít vše těžké, co si v sobě neseme, a proměnit to v něco lehčího. Pro mě osobně jsou beltainové ohně symbolem vědomého loučení.

Spaluji v nich vše, co mi už neslouží.

Nezdravé vzorce chování a myšlení.
Staré křivdy.
Nedorozumění.
Bolesti.
Strachy.
Nemoci a vyčerpání, které jsem překonala.

Ne proto, že bych chtěla popřít minulost. Ale protože už nechci, aby určovala moji budoucnost.

A právě tady se přirozeně propojuje dávná symbolika s tím, čemu dnes říkáme regulace nervového systému.

Co je vlastně regulace nervového systému?

Náš nervový systém neustále vyhodnocuje, zda jsme v bezpečí. Pokud dlouhodobě žijeme ve stresu, tlaku, napětí nebo v neustálé pohotovosti, tělo se dostává do režimu přežití. A v takovém stavu je velmi těžké cítit radost, tvořivost, blízkost nebo skutečné spojení.

Můžeme fungovat. Můžeme podávat výkony. Můžeme zvládat povinnosti.
Ale často nejsme opravdu přítomní.

Beltaine nám připomíná něco velmi důležitého: život se nemá jen přežít. Má se prožít.

Oheň, tanec, zpěv, doteky, příroda, vědomé zastavení, vděčnost nebo sdílení s lidmi, které milujeme — to všechno jsou přirozené způsoby, jak tělu vracet pocit bezpečí.

A právě v bezpečí může nervový systém konečně povolit obranné mechanismy.

Síla spojení muže a ženy

Beltaine je odjakživa oslavou plodnosti a spojení mužské a ženské energie. Nejde jen o fyzickou rovinu. Jde o princip tvoření.

Spojení síly a jemnosti.
Akce a plynutí.
Stability a intuice.

Právě z tohoto propojení vzniká nový život. Největší zázrak.

A nemusí jít pouze o dítě. Může to být nový směr, nový projekt, nové rozhodnutí, nový vztah k sobě samým.

Nacházíme se v nejplodnějším období roku. Příroda kvete, vše se probouzí a expanduje. A stejně tak i my máme možnost znovu oživit své vnitřní zdroje.

Co si přejeme do života pustit?

Toto období je nádhernou příležitostí zastavit se a položit si několik jednoduchých, ale důležitých otázek:

• Co už nechci dál nést?
• Kde se zbytečně držím strachu?
• Co mi bere energii?
• Co naopak chci vědomě vyživovat?
• Po čem moje duše skutečně touží?

Když se naše pozornost přestane soustředit pouze na problém, začne se postupně otevírat prostor pro nové možnosti.

Vděčnost, přítomnost a vědomé prožívání totiž nejsou žádné ezoterické fráze. Jsou to velmi konkrétní způsoby, jak tělu i mysli připomenout, že právě teď jsme v pořádku.

Návrat k jednoduchosti

Možná nepotřebujeme další návody na dokonalý život.
Možná potřebujeme víc ohně.
Více opravdovosti.
Více doteků.
Více smíchu.
Více ticha.
Více času venku.
Více propojení sami se sebou.

Možná právě proto nás podobné tradice stále přitahují. Připomínají nám něco pradávného, co jsme možná nikdy úplně neztratili — schopnost cítit život naplno.

A tak oslavme toto období.
Plně ho prožijme.
Dovolme si pustit staré a otevřít se novému.

Soustřeďme se na to, za co jsme vděční.
A na to, co si opravdu přejeme do života pozvat.

Přeji vám krásný, laskavý a vědomě prožitý lásky čas.

BG

Na dnešek kdysi kdosi vyhlásil mezinárodní den žen. Co s tebou tenhle svátek dělá? A dělá s tebou vůbec něco?

Já osobně slavení čehokoli nikdy moc neprožívala. Natož toho, že jsem žena. Co je na tom jako ke slavení?

Vnímala jsem se jako žena ve slabší pozici. Neměla jsem takovou sílu, takovou rychlost ani takový drive jako moji mužští protivníci. A už vůbec jsem nemohla čůrat ve stoje. Zato mě každý měsíc omezovala menstruace.

Prostě jako žena orietovaná na výkon, tedy dělání, jsem se cítila méněcenná. A nesnášela jsem se za to. A zlobila jsem se i na svoje tělo, že nesplňuje všechny moje představy. A už vůbec ne představy okolí o tom, jaká bych já i moje tělo měla být.

Pak přišlo těhotenství a první dcera. A druhé těhotenství a druhá dcera.

A já začala objevovat zkoumání světa z ženského pohledu. Z pohledu orientovaného na vztahy, cykly a nevýkon, tedy bytí.

Po třiceti letech ve výkonovém módu celkem otočka o sto osmdesát stupňů. Ale jsem za ni hluboce vděčná.

Pochopila jsem, že být ženou je dar. Stejně jako je dar být mužem. Jen je fajn hledat polohu a laskavost v té svojí roli. Ne v roli někoho jiného.

Protože je nakonec jedno kým jsme, když jsme jí/ jím/ tím rády. Ale často to chce odvahu udělat ten krok a upřímně se projevit.

Proto nám všem k dnešnímu dni, kdy slavíme ženskou sílu, přeju hlavně odvahu projevit se s laskavostí a respektem k sobě i ostatním.

BG

Máme 1. 2. 2022, svátek jara Imbolc, Hromnice, také začíná čínský nový rok 2022, prostě magické datum pro začátek čehokoli.

Já bych ráda shrnula loňský rok 2021 několika slovy a to:

• Uzemňování
• Rodina
• Kurz podnikání z pláže a seznamování se s online podnikáním
• Uzavírání vlastní kapitoly těhotenství a porodů
• Hledání podnikatelské víze

A nyní přichází rok 2022, pro který cítím tato slova:

• Důvěra
• Expanze
• Svoboda

Přihlásila jsem se do Akademie pro lektorky předporodní přípravy od společnosti Aperio. V lednu proběhlo první živé setkání a bylo velmi výživné. Díky tomu jsem se rozhodla nabídnout vám už nyní své služby jakožto průvodkyně krajinou těhotenství a mateřství.

Můžeme se sejít online a popovídat si o všem, co vás v souvislosti s těhotenstvím, porodem a následným mateřstvím zajímá.

21. 12. 2021 v 16:58 nastal zimní slunovrat – nejkratší den a nejdelší noc v roce. Po jejím překonání pozvolna světlo zase získává nadvládu. 

A my jsme si doma udělaly malý, rodinný rituál na jeho uctění.

Naladění a poděkování roku 2021

V kruhu jsme se spojily a naladily se na rok 2021. Mysleli jsme na to, za co jsme vděčné i na věci, které byly méně příjemné. Zapálily jsme svíčku za rok 2021 a dalších 12 malých za každý měsíc uplynulého roku. U toho jsme vzpomínaly i s dětmi, co nám který měsíc přinesl a děkovaly za to.

Poté jsme vzaly papír a pastelky a vykreslily na něj vše, co chceme ve starém roce zanechat, a už to dál nevláčet s sebou. Děti si to náramně užívaly a my vlastně také.

Přání na rok 2022

Když bylo vše vykresleno a předáno papíru, zapálily jsme zelenou čakrovou svíci za rok 2022. Svíci s názvem Setkání s vlastním srdcem. Vzaly jsme si čistý papír a ladily se na to, co vše bychom do nového roku chtěly přizvat a zároveň jsme to papíru předávaly. Děti pronášely jednoduché věci jako koupání v létě v bazénu, stavění v zimě sněhuláka apod.

Jakmile bylo vše nakresleno, přišly na řadu karty Žena. Moje karta pro rok 2022 nese název Je čas začít právě teď – Právě teď je ten pravý okamžik pro začátek. Vše potřebné už vím a mám. Jdu do toho. Tak tedy: nádech, výdech, nádech: TEĎ!!! ZAČÍNÁM!!!

Jak příhodná karta, chtěla bych se přestěhovat zpátky na východ do chalupy nedaleko lesa a také si přeju začít provázet ženy kurzy předporodní přípravy. Čeká mě poslední celý rok na rodičovské a je přede mnou spousta úkolů, pro které je třeba nalézat nová řešení. Moc se na všechna chystaná dobrodružství těším. Držte mi palce, děkuji.

Pak už jsme jen rozpustily kruh a vydaly se spálit všechno negativní kreslení do kotle. Hoř plamínku, plápolej, tupou sílu udolej. Poté jsme si s dětmi zaskotačily na pořádnou písničku pěkně od podlahy a zakončily celý rituál výbornou večeří.

A co vy, pustily jste se také do nějakého rituálu nebo jinak oslavili slunovrat?

Jednoduchá věta, jejíž význam je obrovský. Troufám si tvrdit, že většina z nás je naučená konat spíš ze strachu – abych se neztrapnila, aby mě nepřestali mít rádi, aby si nemysleli, že jsem divná. Shrňme to,  aby mě neodmítli. Protože odmítnutí – vyloučení z tlupy – rovná se smrt. Vede to k nepříliš veselému životu, ve kterém se neustále něčeho bojíme.

Přitom, když prohlédneme a začneme konat většinou z lásky, úroveň našeho prožívání se najednou dramaticky promění. Když konáme z lásky, konáme pro radost a potěšení sebe i druhých. Náš život začne být barevnější, šťastnější a my začneme zářit.

Nejde o to přestat se bát. Strach je tu od toho, abychom přežili, takže ho v životě potřebujeme. Je ale dobré začít si uvědomovat, kdy nám jde opravdu o život a kdy se bojíme vlastně jen proto, že jsme naučení se bát. Čím častěji bude naší motivací láska, tím šťastnější a spokojenější život povedeme.

Vařme jídlo pro rodinu s myšlenkami na lásku, kterou přidáváme jako tajnou ingredienci. Uklízejme svůj domov s láskou proto, že chceme, aby nám doma bylo dobře ne proto, že bychom měli nebo proto, že se to tak dělá. Pojďme pouštět lásku, radost a potěšení do života.

Možná vám přijde, že na bilancování loňského roku už je trochu pozdě, ale mně se zdá, že je ten pravý čas. Dle čínského kalendáře začal včera solární nový rok a já mám chuť bilancovat právě teď.

Rok 2020 pro mě byl rozhodně turbulentní. A to přesto, že jako mámu na rodičovské mě tolik neovlivnila situace kolem covidu. Už koncem roku 2019 jsem se dostala na pokraj svých psychických i fyzických sil a skončila na psychiatrii se syndromem vyhoření a psychotickou poruchou.

A tak začalo moje nové učení – jak poznat sama sebe, jak se sobě věnovat, jak o sebe pečovat?

Přišla jsem si na tyto věci:

• Kvalitně odpočívej a spi
• Buď sama sobě prioritou
• Neboj se požádat o pomoc
• Vytvářej čas pro sebe
• Poslouchej své tělo

Zjistila jsem, že spánek je alfou a omegou spokojeného života. A já ho dlouho podceňovala. V noci jsem se nevyspala kvůli dětem a přes den jsem radši pořád něco dělala než abych odpočívala. Pak se najednou stalo, že jsem nemohla usnout ani v noci. Třeba i několik nocí za sebou. A pak už mě odvážela rychlá k hospitalizaci, protože jsem se začala chovat zvláštně. Proto spánek opravdu nepodceňujte.

Pochopila jsem, že abych mohla být prospěšná dětem i společnosti, musím se stát sama sobě prioritou. Že se nejdřív musí postarat sama o sebe, potom o děti a až potom o ostatní, pokud mi zbydou síly.

Taky jsem pochopila, že není žádná ostuda požádat o pomoc. Ať už v péči o děti, o své zdraví nebo o cokoli dalšího.

Velmi důležité pro mě je vytvářet čas sama pro sebe. Denně. Alespoň pár minut. Jedině tak se začnou dobíjet moje vnitřní baterky.

Bez těchto věcí nemá tělo šanci regenerovat a tvořit dostatek energie pro další fungování.

Jsem žena. Jsem cyklická bytost. Někdy mám sílu na rozdávání a někdy ji potřebuju čerpat. Už dál nemůžu jet jako buldozer na plný plyn. I jemu dojde šťáva, pokud pravidelně netankuje. Jak mi mé moudré tělo jasně ukázalo.

Ženy, buďme si vědomy své cykličnosti a křehkosti. Poslouchejme své tělo. Pak zvládneme vše, co budeme chtít a jako bonus to bude bez námahy a elegantně.