Aktuálně procházím roční akademií mindfulness s Kasiou Kordou.
Už první víkend mě přivedl k uvědomění, že jsem šťastná ve svém životě a že mám pocit, že jsem momentálně přesně na tom místě, na kterém mám být. Zároveň netuším, kam mě má životní cesta zavede dál, ale vůbec mi to nevadí. Důvěřuji životu a těším se na vše, co přijde.
Cesta k tomuto prozření mi trvala 35 let a byla plná různých slepých uliček (online podnikání) i topení se v bažinách (pobyt na psychiatrii).
Končí rok vodního zajíce 2023 a začíná rok dřevěného draka 2024. Já jsem taky drak, takže začíná můj rok. Těším se na něj a přitom poprvé v životě nic neočekávám. Poprvé nemám seznam cílů, ale mám jeden hluboký záměr – navázat spolupráci.
Startovní čára
Jsem spokojená tam, kde jsem, zároveň mám radost z poznávání nového a myslím si, že je dobré nezůstávat dlouho na jednom místě. Již delší čas vnímám, že toužím po nalezení komunity podobně smýšlejících lidí a tvoření něčeho společného pro vzájemný užitek. Jen stále nemám konkrétní představu o tom, co by to mělo být.
Loni jsem začínala rok s intenzivním nasazením – vize, plány, cíle. Online kurzy (Jana Svobodová, Ingrid Dach), které byly plné úžasného know how a zajímavých myšlenek, ale mě ke konci jara došlo, že online podnikání není moje cesta. Já toužím po živém setkávání se s lidmi. Toužím lidi spojovat a tvořit jim vhodné podmínky pro jejich růst. Jak to mám ale udělat ze své současné pozice?
Netuším, proto záměr 2024 – navázání spolupráce. Posílám do vesmíru srdečné přání potkat duši, která je lektorkou, ale nebaví ji řešit provozní záležitosti, marketing či administrativu a ráda by si najala někoho, kdo žije vědomě a hlubší smysl práce mu není cizí. Nebo se spojit s retreat centrem, které hledá holku pro všechno. Nebo cokoli mezi tím.
Guláš, řízek nebo papiňák?
Moc se mi líbila typologie Lenky Aleiandry Němcové o guláši, řízku a papiňáku.
Osobně se domnívám, že jsem taky papiňák – dlouhý proces a nikde nic není vidět – vevnitř to ale pracuje. Ale jak teplota/tlak dosáhnou určitého bodu, jde to rychle.
Pomalu ale jistě se na svou kariéru připravuji už od střední. Na gymplu mi při organizování maturiťáku došlo, že chci pořádat eventy. Přihlásit se na nově vznikající Arts management byla jasná volba. Ale naši mi to zakázali. A tak jsem vystudovala podnikovou ekonomiku v Liberci. Pak jsem pracovala jako risk specialist v nadnárodní firmě a vyzkoušela si život s 13. platem a zahraničními služebkami. Myslela jsem si tehdy, že to je to ono. Takhle to má vypadat. Ale vnitřně šťastná jsem si nepřipadala.
Začátek proměny
A pak jsem otěhotněla. Začala chodit na těhotenskou jógu a poznala porodní asistentku, která mi ukázala svět přirozených porodů a vědomého přístupu k životu. Moje první dcera se narodila tak přirozeně, jak to v daný moment bylo možné. Přestože jsme byly obě v pořádku, mi ji odnesli a mně se v tu chvíli zbořil svět. Dopadlo to ale dobře. Z porodnice odcházela fyzicky zdravá, novopečená matka i miminko.
Výzvy mateřství
A začala nová éra objevování. Jak být dokonalou matkou, co to vlastně znamená a jak vychovat dokonalé dítě. Kurzy šátkování, látkování, masáží miminek, pečení chleba, vaření mýdla, míchání pracího prášku, aromaterapie pro těhotné, děti i běžné dospělé, výroba barefoot obuvi, příkrmy, cvičení v šátku, později plavání a tanečky pro nejmenší. Všechno jsem prošla a jen zvyšovala tlak na sebe i svoje dítě. Přesto, že všechny ty věci jsou samy o sobě skvělé a v mnohém mi pomohly, celkově toho bylo prostě příliš a vytvářelo to tlak, jak by to mělo být a jak to nedokážu zařídit.
Přišlo druhé těhotenství. Touha po přirozenosti rostla. Jak porodit bezpečně a přirozeně, co vše pro to udělat? Začala šňůra setkávání s porodními asistentkami a dulami. Probírání mého příběhu, mých lékařských zpráv a možností (české porodnictví jich mnoho nenabízí, ale vidím, že situace se zlepšuje a děkuji za to). Nakonec jsem našla anděla v podobě porodní asistentky Jarky, která mi byla velkou oporou.
Přirozený porod – vrcholný zážitek
Druhá dcera se narodila zcela bez zásahů. Byl to neuvěřitelně posilující zážitek. Když jsem ji držela v náruči a kojila, měla jsem pocit, že jsem dosáhla vrcholu a že když jsem dokázala tohle, dokážu v životě cokoli.
Propad z euforie na psychiatrii
Později však přišla psychospirituální krize, psychotická ataka nebo kdo ví, co to bylo. Prostě propad, kdy jsem absolutně nezvládala svoje prožívání. Emoce mnou zmítaly ze strany na stranu a racio jakoby neexistovalo. Skončilo to hospitalizací na psychiatrii. Tři týdny jsem po třech letech měla čas jen pro sebe. Mnoho věcí mi tehdy došlo a stále dochází.
Moji průvodci
Vracení se do reality probíhalo velmi pozvolna. Moje analytická mysl toužila pochopit, co se mi to stalo. Nástroje jsem použila různé – kyvadlo, konstelace, kraniosakrální terapii, pravidelné návštěvy psychiatra, hormonální jógu, mohendžodáro, jógu, tanec, psaní deníku, účast na rituálech a ženských kruzích, thetahealing nebo copyhealing.
Prošla jsem dalším vzděláváním – feng shui jsem se učila u Zuzany Adam, lektorství přípravy na porod a rodičovství u Aperia a mindfulness poznávám s Kasiou Kordou. Absolvovala jsem i online kurzy podnikání a marketingu s Janou Svobodovou nebo Ingrid Dach. Ve výčtu jsem nejspíš něco vynechala, ale vše bylo důležité a vedlo mě do bodu, ve kterém stojím dneska.
Nyní je přede mnou další začátek roku a vstupuji do něj s úplně jiným nastavením, než které jsem měla kdysi. Přesto jsem vděčná za všechny kroky, které jsem během svého života podnikla. Díky tomu všemu si nyní uvědomuji význam toho, co je pro mě skutečně důležité.
Tajemství a smysl života 🙂
Pro mě to je návrat k přirozenosti a jednoduchosti:
Jíst, když mám hlad.
Pít, když mám žízeň.
Vylučovat, když cítím potřebu.
Obejmout své blízké, protože je mám ráda.
Věnovat čas sobě a věnovat čas lidem, s kterými je mi dobře.
Neodkládat věci na až, ale udělat je, když mě napadnou nebo je potřebuji.
Pracovat, když mám energii.
Spát, když jsem unavená.
Komunikovat.
Hýbat se.
Smát se.
Hrát si.
Žít tady a teď.
Naslouchat (si) a vše dělat s laskavostí k sobě, k ostatním i k okolí.
Přijetí
Neúsilí
Vděčnost
Odpuštění
Nehodnocení
Věřím, že s tímto nastavením můžeme všichni žít „lepší“ život. Rozhodně vědomější a spokojenější.
Stanu se inspirátorkou? 🙂
Letos se chystám psát mnohem víc než loni. Rozhodně ale nemám publikační plán. Jak mi to přijde, tak něco sepíšu. Chtěla bych se věnovat knihám, které na mě zapůsobily, lidem, kteří mi pomohli nebo metodám a technikám, které mě podpořily. Ještě nevím, jak to přesně pojmu, ale ono se to nějak vyvrbí 🙂
Mým záměrem je inspirovat svým příběhem a uvidíme, kam to povede. Třeba vás to bude bavit. A třeba taky ne. Všechno je v pořádku.
Pokud máte chuť zjistit něco více o přirozených porodech, vědomém rodičovství nebo mindfulness technikách, sledujte dál tento blog, FB nebo Instagram.
A kdybyste měli pocit, že pro mě máte práci, klidně napište 😊
Umím toho dost, mám něco odžito, praxe se nebojím a rychle se učím.
Napište komentář