Blíží se výročí mého druhého porodu a tak mám chuť se s vámi podělit o nějaké střípky z něj. Miminko bylo chtěné a přišlo prakticky na požádání. Za což jsem velice vděčná.
Kontroly v těhotenství
Tohle těhotenství už bylo hodně jiné. Více jsem dávala na pocity a méně zapojovala hlavu. A tak jsem si kontrolu na gynekologii nechala až po Vánocích, kdy jsem byla zhruba ve 12. týdnu. Gynekolog mi div nevynadal, proč jdu tak pozdě, ale pro mě nemělo smysl chodit dřív. Věděla jsem, že za žádných okolností bych miminko pryč nedala a na druhou stranu jsem uznávala jeho svobodnou volbu případně odejít dřív. Takže k čemu by mi dřívější kontrola byla?
S gynekologem jsme si postupně vytvořili přátelský vztah. I když některé moje názory nezastával, plně je respektoval (minimum ultrazvuků, žádný test na cukrovku, žádné vnitřní vyšetření). Kéž by takových odborníků bylo více.
Volba doprovodu k porodu
Mnohem důležitější, než zdravotní kontroly, pro mě byla volba doprovodu k porodu. Věděla jsem, že v ideálním případě chci rodit doma, a tak jsem potřebovala sehnat kvalifikovanou a zároveň empatickou porodní asistentku. To se naštěstí formou různých náhod nakonec podařilo a já pro nás našla skvělého anděla strážného v ženském těle.
Přišel čas přihlásit se do porodnice. Vybrala jsem si pro jistotu dvě. Zápis do každé z nich probíhal opět odlišně, úřední přístup však vládl v obou. Jsem nesmírně vděčná, že později už jejich návštěva nutná nebyla.
Hladký průběh přirozeného porodu
Abych co nejvíce podpořila hladký průběh porodu, dopřála jsem si předporodní rituál. Byl to krásný zážitek, kdy jsem si ve společnosti mých kamarádek dopřála spoustu hýčkání a vyslechla mnohá požehnání pro můj krásný porod. Věřím, že i to přispělo k tomu, že se můj sen o nádherném, přirozeném porodu splnil.
Jeden den před deadlinem, který jsem si v hlavě stanovila a po důkladné rozmluvě s miminkem, se moje druhá dceruška hladce narodila do rukou té nejlepší porodní asistentky.
Co mi dal můj druhý porod
- velikou důvěru v sebe, že dokážu vše, pro co se rozhodnu,
- velikou důvěru ve vesmír, že věci se prostě dějí správně, když je necháme,
- pochopení „chyb“ z prvního porodu,
- nekonečnou vděčnost – za zdravé děti, za milujícího manžela, za to, že okolí mě snad konečně přijalo (nejspíš to bude tím, že jsem se konečně přijala sama),
- sebepřijetí – skutečně se mám ráda taková, jaká jsem bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní,
- zneutralizování vztahu s rodiči – opět hlavně v mojí hlavě,
- veliké těšení se na to, co přinese budoucnost.
Napište komentář