Kruh

Bilance 2024, Záměr 2025

by with No Comment KnihyMůj příběh

Mým záměrem pro rok 2024 byla SPOLUPRÁCE. Během roku mi došlo, že je fajn být samostatná, ale pokud chci dlouhodobě udržitelně tvořit a držet prostor, potřebuju i já sama nějakou formu dlouhodobější podpory či spolupráce. A že nebýt na vše sama je prostě nutnost.

Jak píše Deb Dana ve své knize Ukotvení – „Na svět přicházíme s touhou po spojení. S prvním nádechem se vydáváme na celoživotní cestu za pocitem bezpečí ve svém těle, prostředí a ve vztazích s ostatními. (…) Naším dlouhodobým cílem není jen cítit se bezpečně, ale cítit se bezpečně v náručí druhého.“

Vztah k sobě, k ostatním, k prostoru a k duchu – co tím myslím?

Z výše zmíněného jasně vyplývá, že vztahy jsou v našem životě to nejdůležitější a jejich kvalita velmi ovlivňuje kvalitu našeho prožívání. Jsme od přírody naprogramování pro život ve skupině. A její fungování je založené na vztazích. Proto je velmi důležité věnovat jim naši vědomou pozornost a upřímně si odpovědět na otázky:

  • Jaký vztah mám sama k sobě? Mám se ráda? Umím k sobě být laskavá?
  • Jaký je můj vztah k ostatním? Převažují v mém životě lidé, se kterými je mi dobře, rozumíme si a jsme na podobné vlně nebo je tomu jinak? Umím k nim být soucitná a laskavá?
  • Jaký mám vztah k prostoru, ve kterém žiju? Udržuji ho čistý a útulný, aby v něm energie mohla volně proudit. Je to pro mě zdroj, ze kterého čerpám energii nebo mě naopak péče o tento prostor vyčerpává?
  • Jaký mám vztah k duchu? Věřím ve vyšší moc, boha nebo sílu vesmíru? Nevěřím ničemu? Co pro mě znamená spiritualita?

Čím jsme ve vztazích vědomější a rozvíjíme ty, které nás naplňují, tím spokojenější v životě jsme.

„Plynout životem s touhou je podobné jako plout po moři sám na bárce bez mapy a kompasu.“

Sice víte, co chcete, ale na cestě za dosažením jste vystaveni přízni či nepřízni osudu (vztah k duchu) a netušíte, kde se nachází pevnina a kdy a zda vůbec na ni doplujete.

Jste prostě loďka vydaná napospas osudu, která vlastním snažením neovlivní prakticky nic. Váš prožitek z plavby bude plný obav z neznámého a stresu vzniklého z nutnosti reagovat na nečekané situace.“

„Plynout životem s jasným záměrem je podobné jako plout po moři se zkušenou posádkou, mapou a kompasem.“

Tušíte, že na cestě můžete potkat různé nepříjemnosti (bouře nebo mořská nemoc), které neovlivníte (vztah k duchu), ale máte jasný cíl, jehož se držíte a víte, že s velkou pravděpodobností do něj s pomocí své vůle a schopností (vztah k sobě), pomocných nástrojů (vztah k prostoru) a zkušené posádky (vztah k ostatním) nakonec doplujete. Máte zde mnohem více prostoru pro to, co můžete ovlivnit a váš prožitek z plavby bude jistě mnohem příjemnější než v prvním případě.

Jak to mám já?

Vztah k ostatním

Během roku 2024 jsem prošla Roční akademií mindfulness, kde jsem poznala úžasné lidi (a také prožila pocit bezpečí ve skupině), se kterými máme další plány i do budoucna. Těšte se, co přijde 😉

Děkuji, Kasio a vy víte komu dalšímu :o*

Vztah k sobě

Rozhodla jsem se chodit na psychoterapii a tím se trochu rozmazlit, protože si tak dopřávám čas, který je věnovaný jenom mně, mým pocitům a mým myšlenkovým pochodům. Je to úžasně blahodárné. Děkuji, Kasio.

Dál rozvíjím svou jógovou praxi s úžasně empatickou lektorkou. Děkuji, Míšo.

Vztah k prostoru

Doma jsem opět vyklidila vše, co nějakou dobu nepoužíváme, aby se uvolnilo místo pro nové. Udělali jsme v bytě drobné úpravy, aby se nám lépe dařilo udržovat pořádek. Každý člen domácnosti má alespoň malý kousek prostoru pro sebe.

Jako prostor vnímám vše, co nás obklopuje. V roce 2024 se mi opět připomněla důležitost vztahu k přírodě, která nás obklopuje. Dlouhá procházka lesem je jednou z nejlepších terapií, která je dostupná všem a zdarma. Vím to, ale věnuji se tomu opravdu pozorně mnohem méně, než bych si přála. Tady vidím velký prostor pro zlepšení v roce 2025.

Vztah k duchu

Dalo by se jedním slovem říct spiritualita. Co to vlastně znamená? Velmi souzním s výkladem Lenky A. Němcová, která vidí spiritualitu jako vztah k Životu jako principu. Podle ní je to stav bytí, ve kterém se člověk vztahuje ke světu a k životu jako k něčemu, čehož je součástí a co ho zároveň přesahuje.

Záměr 2025

Mým záměrem pro letošní rok je REALIZACE propojení všímavosti (mindfulness) a kruhů. Chci konečně převést svoje dlouhodobé vize do hmatatelné podoby. V osobním životě je toho k realizaci mnoho, ale to si nechám pro sebe. V tom podnikavém začínám právě tím, že uvádím v život Všímavý kruh 2025.

Propojení jednotlivých vztahů – VŠÍMAVÝ KRUH – Jak uvnitř, tak vně. Jak nahoře, tak dole.

Je důležité zmínit, že neexistuje jeden univerzální koktejl úrovně vztahů, který učiní každého spokojeným. Je na každém, aby si uvědomil, co je důležité právě pro něj a podle toho ten který vztah rozvíjel.

Všímavost mě naučila vnímat důležitost jednotlivých vztahů pro mě osobně. A vedení všímavých kruhů je důsledkem tohoto pozorování – všímavý kruh totiž spojuje všechny aspekty zmíněných vztahů:

  • Potřebuji mít důvěru v sebe a mít dočerpané zdroje, abych mohla držet pole kruhu.
  • Potřebuji mít důvěru ostatních, aby měli chuť do kruhu se mnou vstoupit.
  • Potřebuji k tomu bezpečný prostor, aby bylo kde kruh uskutečnit.
  • A hodí se i důvěra ve vyšší vedení, aby se medicína kruhu mohla projevit.

Koho to volá, nechť obsadí svoje místo v kruhu. Moc se na všechny všímavé ženy těším 😉

Osvícení

Osvícení

by with No Comment Knihy

Mám za sebou další víkend se skvělou partou všímavých lidí. Tento víkend byl plný hluboké vděčnosti za vztahy a lidi, které mám ve svém životě. Díky nim se ke mně také dostala velmi zajímavá kniha – Dalajlamova kočka.

Dalajlama je duchovním vůdcem Tibeťanů. Jejich učením je buddhismus, ze kterého vychází také všímavost. Vybírám z ní několik zajímavých myšlenek:

  • Každá živá bytost touží po životě ve štěstí a bez utrpení.
  • Existují 2 hlavní zdroje štěstí – rozdávat štěstí druhým (= láska) a pomáhat druhým osvobodit se od nespokojenosti a utrpení (= soucit).
  • Buddha řekl, že z myšlenky se stává slovo, ze slova skutek, ze skutku zvyk a ze zvyku charakter. Proto máme bdít nad svými myšlenkami a nad cestami, kterými se ubírají. Máme je nechat vyrůstat z lásky, která se rodí ze zájmu o druhé. Jako stín provází naše tělo, my se ubíráme tam, kam nás vedou naše myšlenky.
  • Kdykoli začínáme s něčím novým, většinou to nejde hned snadno a s velkým vlivem. Jsme nejprve jako malý pramenící potok, který ovlivňuje a vyživuje svoje nejbližší okolí. Když vytrváme, pramen postupně sílí, přidávají se k němu další přítoky. Postupně překonávají různé překážky, někdy se objeví vodopád, jindy podzemní voda, ale nakonec se promění v silnou, širokou řeku, která se stává středem našeho života.

Japonský příběh o sedlákovi a koni

Příběh pochází z doby, kdy kůň nebyl jen koněm, ale také měřítkem bohatství.

Sedlák koupil svého prvního koně a celá vesnice se sešla, aby mu blahopřála. „To jsi jistě hrdý na tak nádherného koně,“ říkali mu všichni. Sedlák však věděl něco o tom, jak důležité je zachovat duševní rovnováhu, a tak se jen prostě usmál a pravil: „No, uvidíme.“

Brzy na to se kůň utrhl a utekl do volné přírody. Vesničané přišli za sedlákem vyjádřit mu svou soustrast. „To je ale tragédie! Taková ztráta! Z toho se jen tak nevzpamatuješ.“

Sedlák se opět jen pousmál a pravil: „No, uvidíme.“

Neuplynul ani týden. Jednoho rána se sedlák probudil a zjistil, že kůň se vrátil a s sebou přivedl dva divoké koně. Nechali se poslušně dovést do stáje a zavřít. Vesničané nemohli uvěřit tomu, co se stalo. „To je ale štěstí! To je důvod k oslavám! Kdo by věřil, že je něco takového možné.“

Samozřejmě, že i teď se sedlák jenom pousmál a pronesl: „No, uvidíme.“

Jeho syn ty dva divoké koně začal krotit, což byla dost nebezpečná práce. Stalo se, že jeden kůň sedlákova syna shodil a ten si při tom zlomil nohu. Celé se to stalo krátce před žněmi a sedlák syna nutně potřeboval, aby mu pomohl sklidit úrodu.

„To máš tedy těžké,“ komentovali to vesničané. „Přijít o synovu pomoc zrovna před žněmi, co může být horšího.“

„No, uvidíme,“ víc sedlák neřekl.

Za několik dní vyslala císařská armáda do všech vesnic vojáky, aby naverbovali schopné, mladé muže. Císař chtěl jít do války a potřeboval posílit armádu. Sedlákův syn měl zlomenou nohu, a tak k vojsku nemusel.

A tak to šlo pořád dál…

Krásný příklad toho, jak je dobré situace nehodnotit. My říkáme všechno špatné k něčemu dobré. Nikdy nevíme, kdy se situace obrátí a my ji budeme vnímat úplně jinak.

Cesta k osvícení

Byla jsem na speciální, předvánoční, meditačně relaxační lekci jógy. Tématem byla mj. 8 schodová cesta k osvícení. Koncept mě zaujal a zároveň mi ukázal, jak je pro mě nesnadné se koncentrovat.

Přitom vedu všímavé kruhy. Jenže když se děje běžný život (nemoci, chod domácnosti, práce, …), tak je prostě těžké se koncentrovat. To ale nevadí. Kdykoli to znovu zkusíme, posilujeme svůj sval koncentrace. Věnujeme čas sobě – celé své bytosti, nejen myšlenkám – a tím získáváme péči a pozornost, kterou všichni potřebujeme. Čím jsme všímavější k tomu, co je v našem životě dobré, tím můžeme být spokojenější a šťastnější.

Pro mě je osvícením už uvědomění, že můžeme být šťastní klidně hned, že k tomu nepotřebujeme žádné speciální podmínky. Kéž jsou všechny bytosti šťastny. To je i myšlenka celé knihy.