Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem – reflexe knihy

Laura Gutman

Dnes je tomu 7 let, co se mi narodila první dcera. A mně přišlo jako dobrý nápad podělit se s vámi o dojmy z knihy, která tehdy mé prožívání raného mateřství velmi ovlivnila a pomohla mi mnohé pochopit.

Podle knihy těsně po narození miminka vznikají dvě dyády: matka-dítě a dítě-matka. Dítě dosud žilo v matčině těle a i po narození zůstává zcela závislé na matce. Matka se tak stává zároveň dítětem a dítě je částečně matkou, jejich energetické systémy zůstávají propojené hlavně na emoční úrovni.

Dítě má tři základní potřeby – kontakt, komunikace, potrava – přesně v tomto pořadí.

1 Kontakt

Miminko bylo zvyklé na neustálý dotyk matčina těla, na jeho pohyby a jeho zvuky. To je přesně to, co miminko uklidňuje i po narození. Platí to v období šestinedělí, ale i později, zhruba do dvou let věku dítěte. Pak se začíná pomalu emočně oddělovat od matky.

2 Komunikace

Miminko možná nechápe vše, co matka říká, ale dokonale cítí vše, co cítí matka. Pokud je matka rozrušená, cítí se nedoceněná nebo osamocená, zrcadlí tyto pocity i miminko v podobě nějaké nespokojenosti, nejčastěji pláčem, později kousáním nebo jiným „problematickým“ chováním. Jakmile matka popíše svoje pocity v první osobě jednotného čísla – cítím se příliš sama, nevím, co si počnout. Miminko se může od tohoto pocitu oprostit, protože už ví, že se netýká přímo jeho. Proto mluvte se svými miminky na rovinu a jako s dospělými, říkejte jim, co je čeká, jak se cítíte, co se bude dít. Ať se na to mohou připravit. Oni vám rozumí mnohem více, než si myslíte.

3 Potrava

Miminko samozřejmě potřebuje přijímat také potravu. Ideálně mateřské mléko z matčina prsu. Kdykoli a kdekoli. Nikdo nikdy nežádá to, co nepotřebuje. Nebojte se, že miminko častým kojením rozmazlíte. Žaludek kojence je maličký, v týdnu života asi jako meruňka, tudíž se rychle naplní, ale mléko se také brzy stráví. U každého je to individuální, proto nelze říct, že pouze takové intervaly jsou správné. I my dospělí jsme hladoví individuálně a stejně tak i naše novorozené děti. Dopřejte jim mléko kdykoli si o něj řeknou. Nebojte se, že je rozmazlíte. Naopak je naučíte, že je jim nasloucháno a jejich potřeby jsou uspokojeny na požádání, tudíž je nastaven skvělý základ pro jejich sebeuvědomění do budoucna.

Klid, ticho a čas – absence tlaku na cokoli

A protože matka se částečně stává znovu dítětem, má obdobné potřeby. Potřebuje klid, ticho a čas na soustředění se na svoje miminko a potřebuje prostor pro to, aby mohla na dobu šestinedělí opustit hmotný, racionální svět a mohla se plně ponořit do světa vjemů a počitků malého miminka. Dítě nemůže existovat bez matky a v tomto křehkém období ani matka nedokáže existovat bez miminka. Proto jim dopřejme dostatek času a prostoru, aby se mohli vzájemně poznat a věnovat si plnou pozornost. Když budou tyto potřeby naplněny, miminko má skvělý základ do života a matku s vysokou pravděpodobností nepotká žádné baby blues a bude mít sebedůvěru pro další péči o miminko. Tuto emoční oporu matce má poskytovat ideálně otec případně jiní dospělí z jejího okolí, pokud otec není přítomen.

Důležitá role otce

Otec si vztah k dítěti vytváří přes vztah, který má k jeho matce nebo přes jinou ženskou osobu. Sám neprošel těhotenstvím a porodem, tudíž jeho vazba na dítě není tak silná a už vůbec ne automatická. Pokud dosud neměl s matkou rovnocenný vztah, může na dítě žárlit, protože najednou zabralo jeho místo. I v partnerství je po narození dítěte velmi důležitá upřímná komunikace.

Ve věku kolem dvou let by mělo dojít k postupné separaci matky a dítěte. Pro tuto roli se nejlépe hodí otec, který dítě seznamuje s vnějším světem a zároveň se snaží získat pro sebe zpět svou ženu.

Dětské nemoci a matčin stín

Autorka zmiňuje, že dětské nemoci jsou často fyzicky projeveným stínem matky na těle dítěte. Proto navrhuje, hlavně u chronických a opakujících se potíží, aby se matka sama zamyslela, co nemůže strávit nebo rozdýchat a tím pomohla dítěti symptomy zmírnit nebo úplně odstranit. Všechny stíny začínají v našem dětství, proto je dobré zamyslet se nad vlastním příběhem a uvědomit si, čeho se nám nedostávalo.

Právo na pravdu

Všechny děti mají právo na pravdu, jak vnější – co se kolem dětí děje, tak vnitřní – co si o tom myslí pečující osoba. I v těžkých situacích nebo při adopci je vždy lepší říct dítěti pravdu než něco skrývat nebo si vymýšlet. Děti to stejně vycítí a pak jsou nejisté nebo vzniká problémové chování. Dospělí by měl vždy najít dost kuráže a odhalit čistou pravdu, jak v událostech, tak v tom, co kolem těchto událostí cítí.

V případě vymezování hranic opět přichází na řadu uvědomit si, kolik s dětmi trávíme času bdělou přítomností. Často jim prostě chybí naše pozornost a klademe na ně příliš velké nároky, aby se přizpůsobily našim představám místo toho, aby to bylo obráceně.

Ohledně ovládání svěračů či cucání prstů opět přichází na řadu autoritářský přístup dospělých, kdy mají pocit, že děti už jsou dost velké. Kdy je ale ten správný čas přestat/ začít? U každého je to velmi individuální, a čím víc na dítě tlačíme, aby se začalo chovat podle našich představ, tím hůř se mu to daří. Děti potřebují lásku a mnohem méně tlaku na výkon a očekávání rodičů.

Špatné spaní může být způsobeno emoční nepřítomností matky během dne. Děti se pak budí v noci, protože vědí, že maminka je sice rozladěná, ale je tam pro ně. Do dvou let je to úplně normální a i později to nemusí být problém, pokud matka spí s dětmi a tu jistotu, že je tam pro dítě mu poskytne. Později je na partnerovi, aby poskytl citovou jistotu matce a ta dítěti, zároveň ale, aby zasáhl a dyádu matka-dítě šetrně oddělil a získal zpět svou ženu.

Násilí plodí vždy násilí. A pokud jsou děti agresivní, vždy je to proto, že samy jsou oběťmi násilí. Někdy fyzického, jindy skrytého. Toto bychom měli vždy mít na paměti, a pokud jsme odborníci, měli bychom se snažit začarovaný kruh násilí roztrhnout vhodnou intervencí, nasloucháním a kladením správných otázek vhodnému článku daného kruhu.

Láska, pozornost, trpělivost a upřímnost

Celou knihou se jako nit vine myšlenka, že děti potřebují hlavně naši lásku, pozornost, trpělivost a upřímnost. Pokud toto vše dostanou, vyrostou z nich zdravé a sebevědomé osobnosti bez závislostí a problémového chování. Přesně to jsou ovšem věci, kterých se v západní společnosti dětem zoufale nedostává. Pak z dětí vyrůstají dospělí s duší zraněného dítěte a často si v náročném světě se sebou neví rady.

Moje shrnutí

Za sebe mohu říci, že s pohledem vyjádřeným v knize velmi souzním. Myšlenka, že bychom měli přestat tlačit na výkony a místo toho dětem prostě věnovat čas a důvěru je mi velmi blízká. Sami máme obě děti často v posteli a snažíme se jejich vývoj spíše pozorovat nežli ovlivňovat nebo hodnotit. Věřím, že každé dítě uzraje v ten správný čas právě pro něj.

Starší dcera se kompletně odplenkovala kolem dvou let, sama si řekla, že už nechce plenu a tak jsme ji nedali. Mladší je v pohodě bez pleny také od dvou let, ale na noc ji potřebovala mnohem déle. Neřešila jsem to a věřila, že čas, kdy zvládneme i noc bez pleny přijde co nevidět. A nakonec přišel.

Kniha mi navíc pomohla lépe pochopit moje stavy po prvním porodu. Kdy jsem procházela baby blues, chvílemi možná až lehkou poporodní depresí a pláč miminka ve mně spouštěl nepřiměřené reakce. Pochopila jsem, že reaguji na vlastní nenaplněné potřeby z mého dětství, často jsem s malou konejšila i sama sebe a postupně se moje reakce velmi uklidnily.

Knihu bych doporučila všem nastávajícím matkám, aby se lépe připravily na křehké období po porodu. Zároveň se domnívám, že plně docenit a pochopit, možná i procítit, obsah knihy dokáže až žena s vlastní ranou, mateřskou zkušeností.