Dožínky jsou časem sklizně.
Obdobím, kdy se na chvíli zastavíme a podíváme se, co se nám během roku podařilo vypěstovat. Nejen na zahradě, ale i v našem vlastním životě.
Nejspíš právě teď sklízíme plody své práce. Možná sklízíme zkušenosti. A možná si všímáme i toho, co letos nevyrostlo tak, jak jsme doufaly.
I to je součástí života.
Možná zjistíme, že jsme byly mnohem odvážnější, než si připouštíme.
Že jsme zvládly věci, které jsme si na jaře ani neuměly představit.
A možná si také všimneme, že už některé způsoby fungování dosloužily.
Že není potřeba nést všechno samy.
Že nemusíme být pořád silné.
Často mluvím o tom, že rovnováha není stav.
Je to neustálé vracení pozornosti k sobě.
K tomu, co právě teď potřebuje naši péči.
Dožínky nám připomínají vděčnost.
A naše tělo nám může připomenout, že po každé sklizni přichází čas doplnit síly.
🌾 Zkuste se dnes na chvíli zastavit.
Ne proto, abyste přidaly další úkol na svůj seznam.
Ale proto, abyste si položily jednoduchou otázku:
Co jsem letos už sklidila, a za co chci poděkovat?
Laskavé dny přeju.
BG
